Zápisník Dumasky: Neber ohledy na druhé...

11.07.2013 13:03

... obzvlášť když nejsou přítomni.

 

Vezla jsem v autě svého kamaráda. Líbil se mi, ale byl zadaný. Líbila jsem se mu i já, dokonce mi řekl, že "mě balí". 

Jeli jsme autem a bylo to napínavé. Byla noc, všude klid. Zaparkovali jsme před jeho domem, ale on nevystoupil. Jiskřilo to mezi námi jako v americkém filmu. Toužili jsme se fyzicky sblížit, ale oba jsme čekali na impulz toho druhého.

Moje tělo se chtělo dotýkat jeho těla. Jenže moje mysl neustále přemýšlela nad jeho slečnou: "To přece nemůžu udělat, vždyť je zadaný, jak by se cítila jeho slečna, podvedli bychom ji.. "  Myslela jsem na osobu, která v tu chvíli vůbec nebyla přítomna. Myslela jsem si, že touhy mého těla jsou vůči někomu nefér. 

Nakonec ohledy vyhrály a mezi námi se nic nestalo. Odjela jsem. Dva dny nato jsem zjistila, že on a jeho slečna se rozcházejí, že už delší dobu nebývají spolu a že si přestali rozumět...

Došlo mi, že jsem málo vnímala a příliš mnoho myslela (to by Dumas vůbec dělat neměl). Tělo mi jasně dávalo najevo, že si to mohu dovolit, že podmínky jsou příznivé.

Třeba by to nemělo pokračování a zůstalo by jen u nočního románku, ale kdybych poslechla tělo, rozhodně bych nikomu neublížila. Takhle jsem litovala prošvihnutého okamžiku, který už se nikdy nezopakuje a měla jsem pocit, že jediný, komu jsem ublížila, jsem já sama.